Eseje předního jungovského psychoanalytika se zabývají z mnoha úhlů archetypem otce a fenoménem otcovství.

Mateřství má instinktivní, tělesný základ, avšak otcovství je kulturně-společenským produktem.

Teprve s objevením se muže-otce lze hovořit o vzniku rodiny a společnosti. V říši savců sice nejsilnější samci, vítězící v boji o samice, plodí potomky, avšak nemají k nim žádný zvláštní vztah.

Biologický a kulturní aspekt se v muži-otci trvale střetává a vytváří tzv. otcovský paradox: vůči rodině a potomkům má být otec laskavý a ochranitelský, směrem ke světu dobyvatelský a vítězící.
Rozmanité projevy a proměny archetypu otce sleduje autor v sociálně-kulturních dějinách západní civilizace od antiky přes počátky křesťanství, Francouzskou revoluci, obě světové války až k novodobé přeměně rodiny v současnosti.

Pro dnešní dobu je podle Luigiho Zoji charakteristické vytrácení otců z rodiny i ze společnosti, ačkoli obě mají patriarchální základ.

Luigi Zoja je zasvěceným a literárně zdatným průvodcem kulturními dějinami Západu a má rovněž co říci každému, koho zajímá hlubší psychologické pozadí současné západní společnosti a roli.