„ Poctiví zločinci se představí, pozdraví se a popřejí si všechno nejlepší i předtím, než se pozabíjejí“

Ačkoli nám spojení „poctivý zločinec" může připadat jako oxymóron, Nicolai Lilin ve své autobiografické prvotině Sibiřská výchova líčí v košatém sledu historek, legend a vzpomínek postupný zánik zločinecké komunity, ve které poctivost a zločinný způsob života patřily neodmyslitelně k sobě.

Město Bender ležící na pravém břehu Dněstru se stalo vynuceným domovem pro sibiřské urky, zloděje a bandity, kteří sem byli v průběhu minulého století násilně vysídleni. Ze své domoviny si přinesli mimo jiné i mravní kodex, jímž se poctivý zločinec za všech okolností řídí.

Vypravěč knihy Kolyma vzpomíná na své zasvěcování do zločineckého života, na svůj první nůž, první uvěznění (pasáže líčící poměry ve vězení pro mladistvé patří k nejdrsnějším z celé knihy)

Autor nás tak postupně zasvěcuje do zvláštní soustavy hodnot urcké komunity, jež navzdory zločinnému životnímu stylu vyznává nemalý počet originálních mravních zásad, ať už jde o pohrdání penězi a přepychem, lásku k dětem, nemocným a postiženým, pravdomluvnost za všech okolností či zásadně nepřátelský postoj k obchodu s drogami a znásilňování žen.